Slavičín
Město Slavičín leží v okrese Zlín ve Zlínském kraji na říčce Říka. Žije zde přibližně 6 500 obyvatel. .
Ze všech stran je obklopen krásnými přírodními panoramaty. Na jihu to jsou Bílé Karpaty (Velká Javořina 970 m), na severu Vizovické vrchy (Klášťov 753 m) a na západě Luhačovické zálesí s četnými minerálními prameny.
Samotný Slavičín má velmi bohatou historii, nejstarší osídlení je zde doloženo už v mladší a pozdní době kamenné, a to podél řeky Vláry v místech dnešního Slavičína - Malé pole. Větší počet osad pak byl zaznamenán v době železné, v mladším laténském období, či v době velkomoravské.
Historie
Historie Slavičína zřejmě souvisí s biskupem sv. Vojtěchem (viz znak Slavičína, pověst o založení Slavičína), ale k tomuto tvrzení nám chybí jakékoli historické podklady. Historicky je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141 písemně doložena existence Mladotic, Slavičín je v listinách doložen o sto let později - 2. června 1256, kdy byl olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku věnován v léno Helembertovi de Turri. V té době zde stál kostel a fara a Slavičín byl městem s právem tržním, celním a hrdelním. Tato listina ale mluví o území Slavičína jako o pustém a delší dobu neobydleném, možná v důsledku některého uherského vpádu. Právě blízkost uherské hranice a Vlárského průsmyku byla příčinou častých a opakovaných vpádů Uhrů, Tatarů a Turků do Slavičína i blízkého okolí (např. ve 13., 17. či 18.století).
Původní osada Mladotice i Slavičín časem splynuly v jeden oficiální
název Slavičín - Mladotice, užívaný až do roku 1946. Obyvatelé
Slavičínska se většinou živili zemědělstvím. Z řemesel existovala jen ta
nejdůležitější, i když se uvádí zvláštnost mezi profesemi, a to
zvěroklestičství, kterým zdejší muži prosluli doma i za hranicemi. Pro Slavičín
a okolí měl později největší význam rozvoj obuvnického průmyslu. V roce 1860 si
postavil podnikatel Josef Pivečka ve Slavičíně koželužnu, která počátkem
20. století přešla na tovární výrobu a po 2. světové válce se dále rozrostla o
továrnu na výrobu obuvi zn. Japis. Vznikem závodu Detona v roce 1936, později s
názvem Vlárské strojírny, nastal rozmach strojírenství. (Symboly těchto
profesí, vyčiněná kůže a ozubené kolo, tvoří kromě biskupské mitry hlavní
součásti dnešní podoby erbu města Slavičína.)
Druhá světová válka vystavila obyvatele dalším těžkým zkouškám.
V koncentračním táboře Osvětim byli zabiti židovští obyvatelé Slavičína, čímž prakticky zanikla celá židovská komunita ve Slavičíně (přežila pouze Zdena Bergerová), 5 obyvatel zahynulo při odhození bomby na obydlené centrum města, popraveno bylo několik obyvatel za činnost v odbojových organizacích.
29. srpna 1944 se nad Slavičínem odehrála letecká bitva, v níž němečtí stíhači sestřelili 10 amerických bombardovacích letounů. Dvacet osm amerických letců bylo pohřbeno na slavičínském hřbitově, který se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky.
Od konce druhé světové války prošel Slavičín rozsáhlým vývojem a v roce 1964 se stal městem.